INVAZE, první kapitola

6. prosince 2012 v 17:33 | zombie |  INVAZE (kniha)
Předmluva

Ách! Nech mě, to bolí, áu. Strýčku dost! Vzbudil jsem se spocený, zadýchaný. Minulost se ke mě vrací způsobem nočních mur. Chvíli jsem si sedl na kraj postele, která byla uprostřed malého pokoje s jedním oknem a už s dospívajícím Thomasem. Stoupl jsem si, promnil oči. Do ručníku hozeného vedle mé postele jsem si utřel pot a šel po dlohé chodbě směrem ke kuchyni. Nalil jsem si do sklenky čistou vodu, propláchl si ústní dutinu, která mi páchla po cibulkách, který jsem měl k večeři. Když jdu zpět do pokoje ještě se na pár minutek zastavím a podívám se na fotku Clare, něco jsem zamumlal ve smyslu miluju tě a šel si znova lehnout. To ještě nevim co se mě a mím přátelům stane ...


Domluva

,, Héj Jacku, vole, nech mi tam kus toho párku ! '' Zvolal Thomas na celou školní jídelnu. ,, Na Thomasi, vem si ten můj, nějak mě přešel hlad '' ,, no jak chceš Clare, děkuju a s tebou Zeine si to ještě vyřídím ! ''. Pět teenagerů sedící u stolu ve školní jídelně se nějak nerozlišují od ostatních. Jsou to normální studenti Forkské střední školy. Né Clare není jedna z nejhezčích holek na škole. Vysoká blondýna s modrýma očima, blízko tak u sebe jako by se chtěli setkat, nos měla malý, takový nevinný a pusu měla rozmazlenou. Postavu měla jak vystřihnutou s Playboye, asi to na ní Thomas miloval. Thomas se též nějak neliší od ostatních, hraje sice fotbal, ale není nějak známí a ani oblíbený, jak to tak na americkejch školách bývá. Byl vysokej, vyšší než Clare, měl hnědý vlasy, čokoládový oči s černým hustým obočím, nos měl velice pěkný a rovný jako přistávací plocha, pusu malou. Vždy když se usmál mohla se Clare zbláznit, smích měl tak čistý a tak neuvěřitelně roztomilí, že nešlo uniknout zamilování.
Nejlepší kamarádka Clare byla Johanna. Je původem z Mexika, je malá, s hnědými dlouhými a vlňatými vlasy skoro až po zadek, postavu měla hubenou a hruď jásala silikonama. Tahle holka byla královna loňskýho plesu, kde přišla o panenství s nějepším kamarádem Thomase a to s Jackem. Do dneška to spolu táhnou. Jack, nejlepší kamarád Thomase. Znají se už 8 let a bez sebe nedokážou bejt. Jack je šprt a na základce byl dost šikanovanej, doteď má psychycký následky, stal se z něj docela introvert, bavit se snad dokáže jen s touhle partou. Má zrzavé vlasy, několik desítek malých pih na obličeji, oči má zelené a schované pod dlouhou kudrnatou ofinou. Rád nosí černej kulich danej více dozádu, aby nešli vidět jeho odstáté uši.Zein další kámoš Thomase. Chodí spolu na fotbal. Narozdíl od Thomase je Zein chtěný, je to typ kluka, kterýho chce každá do postele. Má svaly, vypadá přesně jak nějakej herec z filmu Nikdy to nevzdávej. Má blond vlasy, hnědý oči posazený daleko od sebe. Jeho tvář je prostě pefrektní, bez jediné chyby.
,, Po škole ve tři na parkovišti, mám takovej menší plán na víkend " řekl Zein, odstrčil tác s oběděm a odešel na hodinu. ,, Thomasi, teď máme matiku, tak se sejdem po hodině vzadu na lavičkách? Mám pro tebe novinu" řekla s překvapením v hlase, ,, dobře zlatíčko, užij si hodinu ". Clare odešla s úsměvem a Thomas ještě chvíli seděl sám s Johannou. " Héj Johano ty nejdeš na hodinu ? " " Thomasi, nejdu. Máme biologii a je tam kluk, kterýho vidět nechci už hodně dlouho, půjdu asi domů. " usmála se, vzala tác do ruky " ve tři na parkovišti, čáu " a odešla. Thomasovi nezbývalo jen jít na hodinu biologie. Cestou do třídy, potkal pár svejch známejch z fotbalu a taky jednu sexy roztleskávačku naší školy Jane. Byla tak vesmírně krásná, že uniknout jejímu sexy pohledu nešlo. Ovládl se a šel dál, do třídy přišel pozdě, ale to ostatní nějak neřešili. Zaujala je reportáž v televizi. ,, Americká vláda zase tají experimenty na lidech ". Když hodina skončila šel Thomas rovnou ven k lavičkám. Netrpělivej utíkal, aby byl co nejdřív u Clare, ta se celá nedočkavostí chvěla. " Ahoj miláčku, tak už mě to pověz, musím jít zas na hodinu " řekl Thomas, podíval se na Clare, která se zamyšleně koukala do země. ,, No, Thomasi, nakonec se nikam nestěhujem, zůstáváme tu. Táta tu práci nevzal. " ( Rodiče Clare totiž oznámili, že ke konci června by se měli stěhovat kvůli otcově práci do New Yorku ) ,, To je, ale parádní ! Super, miluju tě, tak ve tři na parkovišti. Zatim " rychle jí políbil a zase utíkal zpět do školy.
,, Tak lidi, znám jedno místo kde bychom mohli stanovat. Je to kousek odtud. Auto beru já, takže žádný problém" řekl Zein a přitom koukal na mapu, která byla položena na předku starýho baworáka z 80. let . ,, Nějak se mi to nelíbí, kluci .. " řekla Clare ,, sice je to koousek, ale tu oblast zrovna nemám v lásce ". ,, Ale neboj Clare " utišovala a přitom přemlouvala Johanna, která tyto dobrodružství miluje " všechno je zajištěný, nemáš se čeho bát ". ,, Dobře Johanno, dám na tebe, ale moc velkou radost nemám". " Neboj se, užijem si to, alkoholu bude dost ". " No tak jede se už zítra ráno, pro každýho si přijedu, počítejte tak kolem desátý vyjedu z baráku" . Řekl Zein, sbalil mapu zpátky do původního stavu, obešel auto a otevřeným okýnkem ho hodil na sedadlo spolujezdce. " Tak zejtra! Nechceš hodit Johanno? " zeptal se Zein, když nasedával pomalym tempem do auta " Ne nechci, ještě si musím zařídit pár věcí, jinak dík ". " Fájn, tak se mějte ". Když nastartoval auto, nějak dině zavrčelo, odškytlo, ale nakonec odjelo. ,, Představa, že touhle kraksnou, pojedem zítra do lesa stanovat, je ohrmující .. " ,, klid Clare, dojedem a přijedem živí ! Tak já mizim, jdu si zařídit ještě pár věcí, večer si ještě napíšem " sdělila a odešla na podpatcích ve kterých se jí podlamovaly nohy, v jedné ruce držela kafe a ve druhý kabelku.
Thomas objal Clare, pohladil jí po tváři a radostně promluvil ,, Jsem tak šťatsnej, že nikam nejdeš, dneska to musíme zapít, v osm u mě ? " podíval se na Clare ,, příjdu, mám si vzít něco speciálního?" v očích měla štěstí, ale i obavy ze zítřejšího dne. ,, Vem si ten svetřík co jsem ti dal k výročí ". Když slavili svůj první rok, dal Thomas Clare červený svetřík s černými srdíčky, byl jemný a z příjemný látky.Clare ho milovala. ,, Vezmu si ho, snad ho někde najdu, v tom bordelu, musím si zas všecho vybalit z krabic " jen náznak stěhování u Thomase vyvolalo děsivé vzpomínky na minulost. ,, Tak já du Thomasi, zavolám ti " dala Thomasovi pusu v ten okamžik, kdy jí chtěl něco říct, otočila se a odešla. ,, Miluju tě ! " ještě zavolal a ona jen s úsměvem zamávala.
,, Thomasi, dneska asi nepřijedu, musím hlídat sestru, přijeď ty " znělo na druhym konci telefonu ,, to se mi jen zdá, no dobře, za deset minut přijedu, mám objednat pizzu ? " ,, můžeš, tak za deset minut, těím se " . Rychle si oblíknul věci, které měl položené na židli. Vypůjčil si klíčky od spolubydlící a vyrazil. Po cestě se nestalo zásadního vůbec nic, jen pár koček přeběhlo silnici ještě dřív než projel. Za několik minut a bloků dál už z dálky viděl Clarin dům. Už vyhlížela z okna a mávala na něj ať si pospíší. ,, Honem, ségra už spí ". Donutila ho vyšplhat na strom s kytkou v ruce a šampaňskym v kapse. ,, Víš zlato, ono to nejde tak rychle a tíšeji když mám plný ruce ". Udejchaný už vylezl do okna, až spadl přes okno do vnitř na bílej chlupatej koberec. Pokoj měla vcelku uklizený a pěkný, měla na stěnách pomerančovou barvu, uprostřed byla velká dřevěná postel s nebesy, vedle byl stůl s počítačem a nad nim nástěnka s našema společnýma fotkama. Ještě se občas někde povalovala krabice s věcma. ,, Na miláčku, ty jsou pro tebe " dal jí do ruky svazek velkých červených růží ,, jé to si nemusel Thomasi ". Zrovna někdo zazvonil. ,, To bude pizza, skočim tam" položila kytky na postel a šla dolů. ,, 8 dolarů a 50 centů " ,, na, to si nechte, děkuji " "děkuju slečo, naschledanou ". Dala zpátky otcovu peněženku, vzala v kuchyni otvírák a utíkala po schodech nahorů za Thomasem. ,, Na otevři to šampaňský, přinesu ješte skleničky " zase zmizela. Thomas se mezitim pokoušel otevřít šampaňský. Když se vrátila, šampáňo bylo už otvřené, což bylo divný, neslyšela sebemenší ránu.
Když dojedli a dopili musel už Thomas jít. ,, Tak zítra ráno se uvidíme, nezapomeňte na mě, ano? " s nepokojenym hlasem se usmála a pohladila Thomase po tváři ,, Neboj se, přijedem k tobě jako první " se smíchem se už odebíral k oknu ,, no dobře, pomalu lez ať se nezraníš, miluju tě " dala mu pusu a dodala ,, a děkuju za ty květiny, jsou nádherné ". ,, nezapomeň je naříznout a dát do vázy, nerad bych, aby se co nejrychleji zvadli. Já miluju tebe" napůl ožralej z šampaňskýho lezl dolů po stromě, nakonec vše zvládl i cestu domů.
Když , pozdravil spolubydlící, která ležela na gauči a koukala na telvizi a přitom jedla včerejší oběd. ,, Ahoj, Thomasi, něco nové ve škole ? " otázala se ,, ne Rose, jen ti chci připomenout, že zítra jedem s partou kempovat " oznamoval a přitom nenápadně vracel klíče od auta zpět kde byli, svlíkl si mikinu a šel nahoru do pokoje. Osprchoval se, a dobalil si pár věcí, poté si šel lehnout. Když usnul opět se mu vracejí ty samé noční můry. Minulost z dětství, která se mu každý den připomíná víc a víc. V 7 letech mu umřeli rodiče a byl vychováván u strýce, který zrovna malé děti rád neměl. Byl vysoký a starý, měl šedivej plnovous, pár vlasů na hlavě. Několik vrásek se mu prohánělo obličejem a mateřské znamínko, který měl pod pusou mu dosahovalo až po konec krku. No nebyl to žádný krasavec. Když bylo Thomasovi patnáct utekl ke svýmu kamarádovi Jackovi. U něj bydlel dosti dlouhou dobu, pak si našel dům, kterej má spolu s Rose.



Omlouvám se za pravopisné chyby, ale nestihla jsem to ještě opravit. Pokud se vám tato první kapitola zalíbila, nezapomeňte ohodnotit článek a napsat názor dolů do komentářů. Díky, váše nadějná spisovatelka.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Deny Deny | 6. prosince 2012 v 22:29 | Reagovat

Krásný :)) máš o čtenáře navíc :) jentak dál :)

2 Veronike Lucker Veronike Lucker | 6. prosince 2012 v 22:51 | Reagovat

děkuju! moc si toho vážím :-)

3 Dominiček Dominiček | E-mail | 6. prosince 2012 v 22:58 | Reagovat

je to skvělý!:) těším se na další!:) je to úúžo!:P

4 veronika veronika | E-mail | 7. prosince 2012 v 13:22 | Reagovat

Tak to ti moc přeju aby se to vyplnilo;))

5 marie marie | 7. prosince 2012 v 20:42 | Reagovat

Hodně bombový :):)

6 Veronike Lucker Veronike Lucker | Web | 9. prosince 2012 v 21:26 | Reagovat

děkuju :-)

7 Antje Antje | Web | 11. prosince 2012 v 1:47 | Reagovat

Ti dík za komentář na blogu o beďarech na tvým zadku :D

8 esther esther | Web | 11. prosince 2012 v 22:29 | Reagovat

První kapitola dočtená, teď půjdu na druhou a pak zhodnotím :)..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama